I ve slunném a vínem opilém kraji kolem francouzského Lille se najde parta umíněnců, kteří otravují vinařům jejich odpolední siestu deathgrindovým rámusem. Chlapci své řádění v touze po jisté originalitě oproti desítkám jiných ozvláštnili trochou jemného crustového koření, jež dodává celé výroční kolekci příchuť poněkud hrubšího aperitivu, jenž na jazyku po chvíli převalování trochu škrábe. Inu ne pokaždé se první sběr z nové vinice vydaří na výbornou. Chce to přeci jen ještě vychytat nějaké ty mouchy. Při druhé a následně další degustaci ovšem seznáte, že více než nedotaženost instrumentální ubírá prvnímu dojmu na efektu především zvukový kabát, který je pohříchu poněkud nabasovaný a zašpiněný, jakoby potažený vrstvou prachu (kluci asi nahrávali v nějakém starém vinném sklepu). Celkem desítka skladeb při bedlivějším poslechu působí celkem kompaktně a protože to není jenom sypanice od začátku do konce a Gerbe Of Life si dokáží pohrát s valivým rytmem a semo tamo si najdou i ozvláštnění v podobě zakomponování třeba úryvku z gregoriánského chorálu dospod skladby, člověk se nenudí. Škoda jen, že výtěr z hlasivek zpěváka poukazuje na nějaký harmonizéroidní zánět, který celé jeho chroptění v ladné franštině činí nesrozumitelným. Á, ano – ovšem, Gerbe Of Life zůstávají věrni poučce o tom, že jejich jazyk je velmi zpěvný, a pokoušejí se toto moudro aplikovat i do vod death/grind/crustových. Leč – co z toho… Xeroxovaný obal proma obsahuje texty, žel jsa tohoto krásného románského jazyka víceméně neznalý, jejich elegancí uchvácen báti nemohu. Prozradím jen, že Gerbe Of Life obsahové originality nepobrali, protože kromě nesouhlasu s obchodem s orgány se pozastavují nad demagogií církve, něco pějí o pedofilech, psychických potížích, politické maškarádě a apokalypse… no znáte to, ne? Chcete-li vědět více, stačí se podívat na stránky, které jsou vypálené i v drážkách proma. Franštiny neznalí si však moc nepočtou…